PARTNER VŠECH POCTIVÝCH ZEMĚDĚLCŮ

Opravdu rozmazlení zemědělci?

Opravdu rozmazlení čeští zemědělci?  

(Reakce na článek v časopisu Týden č. 14/2015)

Na slova o královském životě českých zemědělců je potřeba reagovat, protože jsou k našim aktivním zemědělcům hodně nespravedlivá. České zemědělství vykazovalo v minulém roce opravdu zisk (stejně jako jiné sektory národního hospodářství), ale už se zapomíná dodat, že toto bylo docíleno v roce s mimořádně příznivým průběhem počasí, a tím i v roce mimořádně úrodném a také v roce, kdy poprvé v tomto století cena mléka, kterou český zemědělec dostával, byla ekonomicky zajímavá (a přesto i tak o 1,- Kč nižší než dostával zemědělec v Německu). Zároveň je nutné v této otevřené ekonomice, jako je naše uvést, jaký zisk vytvořili zemědělci v Německu, v Polsku, a stejně tak je třeba připomenout, jaké podpory dostávají tito okolní zemědělci nejen z Bruselu, ale i z národních a regionálních zdrojů. V řadě případů, těchto národních a regionálních podpor u našich sousedů, zjišťujeme, že takové podpory, včetně daňových u nás neexistují vůbec nebo jsou ani ne poloviční (např. kofinancování PRV, podpora pojištění apod.).

V naší zemi můžeme dále tyto podpory přehlížet, a navíc ještě psát, jak jsou zemědělci rozmazlení dotacemi, ale pak se nesmíme divit, že v našem zemědělství ubývá živočišná, a s tím ubývá organická hmota v orné půdě a krmné plodiny v osevním postupu. To je ta skutečná příčina erozí na orné půdě! Ubývá pestrosti v osevních postupech, a s tím souvisí, že stále více vyvážíme obilí bez přidané hodnoty, a to ze země, s tak dlouhou a vyspělou potravinářskou tradicí, jako je naše. Dalším problémem našeho současného dotačního systému je, že není dostatečně pamatováno na finanční vyrovnání ztíženého hospodaření těch aktivních zemědělců, kteří podnikají v našich podhorských a horských oblastech (tzv. LFA oblasti). Tím i snižujeme šanci na rozvoj tradiční kulturní krajiny, života a zaměstnanosti ve značné podhorské části naší republiky. Ta pestrost našeho zemědělství, naší krajiny a samostatnost v řadě tradičních potravin (např. vepřové) ubývá s tím, jak naše dotace ve srovnání např. s Německem, byly a často jsou nastavené až příliš na plochu, bez ohledu na to, jestli z té plochy zemědělec něco produkuje. Aktivní zemědělec přece nemůže být ten, kdo dostává více zemědělských podpor na ha, než z něho získá zemědělskou produkcí. V této, dosud nevyužité definici aktivního zemědělce, můžeme hledat cestu ke směřování našeho zemědělství, od závislosti na dotacích k větší tvorbě přidané hodnoty na venkově.

Půda, jako základ zemědělského podnikání, není jen ohrožena erozí, daleko více je v současnosti ohrožena nesmyslným a nenávratným zastavováním, bez ohledu na naše předky, kteří se na orné půdě lopotili. Lehce vyměníme tuto naši historickou hodnotu za nízkopodlažní sklady, cyklostezky, a nebo prodáme do zahraničních rukou (kde je často její nákup dotován).

Není moc objektivní psát o masívním používání chemikálií u nás a zároveň nezmínit, že řada ovoce a zeleniny na našich pultech (tedy na pultech, za naší vlajkou schovaných zahraničních řetězců), pochází ze zemí, kde je spotřeba pesticidů podstatně vyšší, nebo daleko méně pod kontrolou než u nás.

Není také možné jen mluvit o královském životě pracovníků v zemědělství, když dlouhodobě nedosahují ani průměrné mzdy v naší zemi.     

Moderní technika u našich zemědělců není ve srovnání s vyspělým světem nic mimořádného a investice do ní jsou vyvolány u nás navíc nutností, jak se ekonomicky vyrovnat vyšší produktivitou práce s podstatně více dotovanými sousedy. Navíc podpory na pořízení zemědělské techniky jsou u nás např. z PRV podporované z národních zdrojů 25%, v Německu 50% a v Polsku 38%.

Pro naše zemědělství, jako snad stále základ výživy našich obyvatel (alespoň tak to funguje u hospodářsky vyspělých zemí) je důležité, vedle nadšení a citu také, aby suroviny pro naše potraviny vyráběli odborníci. Zemědělství je dnes totiž složitá činnost, plná nejen moderní techniky a technologií, ale také věda o hluboké znalosti přírodních zákonitostí, a jejich trvalého využití (tj. ne zneužití přechemizací nebo biovyhladověním půdy) ve prospěch lidské výživy. Tam kde je tento odborný přístup, tam má spotřebitel záruku, že dostane kvalitní suroviny.

Naše zemědělství má v tomto stále velmi dobrou pozici, a proto je potřeba, v zájmu našich potravin a krajiny, jeho konkurenceschopnost spíše hájit, než hanit.  

 

Ing. Leoš Říha, viceprezident AK ČR a předseda představenstva Regionální agrární komora Pardubického kraje (RAK PA)

Zpět


Webing.cz - webhosting, webdesign Infotip.cz - informaèní a vyhledávací server
Copyright © 2014 - 2020 RAK PA